Cestování

První místo byla cukrárna ve Smetanově ulici. Doporučili nám ji místní hned na parkovišti a opravdu nepřeháněli. Vynikající zmrzlina a ještě lepší káva - snad jen trochu malá zahrádka se slunečníky lehce kazila dojem. Zatímco se zbytek družstva cpal, přešel jsem na druhou stranu ulice k lékárně „Na Hradě" - to je to druhé místo, o kterém se musím zmínit. Původně mě zaujal „hrádecký Veleslavín" (ten výraz jsem někde četl, není můj). Než jsem vytáhl foťák, vyšel z domu pan lékárník s koštětem v ruce (píšu pan lékarník, protože titul neznám, snad neurazím a líbí se mi to napsané víc než pan doktor). Naštěstí nešel zahánět dotěrné turisty,jak jsem se nejdříve domníval, ale naopak. Ometl pamětní desky slavných rodáků od pavučin, aby nekazily dojem a když viděl, že mě nejvíce zaujala destička s popisem místní legendy o duchovi, procházejícím se po chodmách, byl ochotný doplnit podrobnosti a přidal i svoji vlastní zkušenost s tímto tajuplným jevem. Chtěl bych ještě jednou poděkovat za zajímavé vyprávění a omluvit se za zdržování. O historii budovy nebudu psát - nedaří se mi zpětně nic dohledat. „Hrad" i cukrárna se nachází kousek od nádraží, možná budete mít štěstí jako my a dozvíte se něco více o místním duchovi. A když ne, dejte si aspoň kávu. Snad se na mě nebude pan lékárník zlobit za propagaci tohoto zajímavého místa.Pokud máte nějaké informace o budově "Na Hradě",rád se poučím.